 |
| Rafael Cabral ♥ |
So Ahoj. Jak určitě víte, miluju fotbal a o tohle já prostě napsat musím. Myslím ale, že to nebude jenom o fotbale. Hope u will like it.
Ráno jsem se probudila s tím, že dneska konečně uvidím jednoho z mých vzorů. Tím myslím Rafaela Cabrala (na horní fotce ten zelený.) Samozdřejmě mám ráda i několik Sparťanů ale Rafael byl něco víc. Vzbudil mě budík jako každý den a já se musela jít připravit do školy. Ráno bylo stejné jako všechna a já si dnešní den ani neuvědomovala. Na zastávce jsem se sešla s kamarádama a jeli jsme do školy. Prostě dopoledne bylo jako každý jiný až potom, když jsem šla na autobus, který mě měl odvézt domu, jsem potkala jednoho kamaráda . který tam jel taky (ne se se mou) a nemluvil o ničem jiném. Už jsem seděla (možná i stála to už si nepamatuji, ale našim autobusem jezdí vždycky nejvíc lidí) a přemýšlela nad tím atd. Přijela jsem domu a hned mi řekli, že se mám jít připravit a že za chvíli jedem. Jak řekli tak jsem se připravila, ještě do poslední chvíle nechala nabíjet foťák.
Do Prahy to máme něco přes hodinu tak jsem seděla v autě a poslouchala songy. Jelikož nikde kolem Letný nebylo místo, museli jsme zaparkovat až v Holešovicích. Z Holešovic jsme se vydali směr Generali arena. Docela dlouho jsme šli a mě už začínal být zima, že jsem myslela že na konci zápasu budu rampouch, ale nakonec jsem to přežila. Chvíly jsme tam čekali a bratr si koupil Sparťanskou šálu. Pak už jsme se (ještě pořád hodinu před zápasem) rozhodli jít si sednout do našeho sektoru. Chvíly jsem tam jenom seděla a koukala na "televizi" která o nás nebyla daleko. Asi po 10 minutách přišli dvě holky a za nima jeden kluk. Vůbec nevim proč a jak, ale za chvíli jsme se bavili. Jedna holka se jmenovala Nika a z nich fotbalu rozměla asi nejvíc. Druhá byla Lucka a ten kluk se jmenoval Viktor ale my mu říkali Viki. Zápas už měl skoro každou chvíli začít a už se hráči připravovali na trávníku. Rafael byl tenhle poločas na druhý straně tak jsem zůstala s naší partou. Na začátku říkali jména a všichni asi víte že ve Spartě hraje nějaký Costa, jeho příjmení je skoro nemožný vyslovit a vždycky na začátku zápasu řekne "komentátor" jeho jméno a dav má říct´příjmení a když přišlo na Costu žádná čás davu to neřekla stejně takže fajn. Při prvním poločase se nic kromě Dočkalova nosu nestalo. Jenom musím říct, že fotbal je úplně jinej na stadionu než v televizi. Ta atmosféra je úplně dokonalá! V televizi slyšíte jenom někdy nesrozumitelný povzbuzování, ale oni křičí pořád něco. Nepamatuji si, že by tam byla minuta ticha.
Po poločase byl konečně na naší straně Rafael a já fotila jak paparazzi. Fotem mám asi milion a v asi 75. minutě se mi vybil foťák tak jsem fotila na mobil. No upřímně ani tam toho neni nejmíň. Pak taky přišla ta úžasná chvíle, kdy jsem sice zrovna nefotila ale koukala se na Rafaela. Zrovna se nic nedělo tak si "oklepával" kopačky a pak se na mě podíval. Asi si všimnul že se na něj směju jak kdybych byla úplně retardovaná a usmál se taky. Pak už musel vnímat hru, ale já jsem šílela dál! Viki se zeptal co mi je a já mu to vysvětlila. Argumentoval to tím, že to určitě nebylo na mě a tak ale Nika byla se mnou. Pak jsme zase beze slova koukali dál na fotbal, když se něco (neviděla jsem co přesně), tak snad celý stadion začal křičet "černá svi*e". Nevim jestli je Viki tak retardovaný nebo to jenom dělal ale začal mluvit o tom, že všichni jsou rasisti a tak. Když jsem mu vysvětlila, že mysleli rozhodčího koukal docela divně. Potom oba týmy měli ještě pár šancí skórovat, ale nakonec nepadl ani gól, což mě docela mrzelo (byl to můj první takhle velký zápas).
Po zápase jsme se asi půl hodiny snažili dostat ven, ale konečně nám mezi lidma bylo teplo. Pak už jsme se jenom rozloučili a já s tátou jsme šli hledat auto. Protože bylo už docela pozdě zůstali jsme přes noc a tety. A já nemusela druhý den do školy!
Nikdy na ten den nezapomenu a děkuju všem co mi ho zpřijemňovali ♥
